Jak to všechno začalo a proč jsem založila projekt Mám pohovor?

 ,,Today I have the power to change my story."

Před 8 lety jsem se rozhodla, že risknu všechno a změním svůj život...

Jak to všechno začalo? Vystudovala jsem jazykové gymnázium a poté pokračovala studiem práv, které jsem předčasně ukončila, když jsem zjistila, že to nejspíš nebude můj "dream job". Nejvíc mě totiž bavilo trestní právo, ale ze začátku mi nějak nedocházelo, že bych nejspíš nehájila jen nevinné klienty a to bylo v rozporu s mým silným smyslem pro spravedlnost. Jako malá holka jsem toužila být veterinářkou, letuškou, dokonce jsem přemýšlela i o soudní patologii. Osud to chtěl naštěstí jinak...

Po ukončení školy jsem asi tři měsíce přemýšlela, co budu dělat dál. Měla jsem několik brigád, ale u žádné z nich nebyla možnost přejít na plný úvazek. Jednoho dne jsem si řekla, že takhle to dál nepůjde, a že bych se svým životem měla něco udělat. Večer jsem procházela internet, ani už nevím, co jsem tam hledala... Narazila jsem na nějaký roční jazykový kurz. Vypadalo to skvěle, jazyky mě vždycky bavily, tak jsem si řekla, že by nebylo špatné se k tomu vrátit. Drobný háček byl v tom, že tento roční kurz probíhal pouze v Praze. Jo, málem bych vám zapomněla říct, že jsem z malé vesnice na Moravě (cca 1000 obyvatel), kde se rozhodně "nenosí" vybočovat z davu a nedejbože se stěhovat 300 km někam, kde nemáte byt, práci, ani peníze.

Petra Matušincová zakladatelka projektu mampohovor.cz a kariérní konzultantka

Druhý den jsem s tím běžela za mamkou a čekala jsem nějaké rozmlouvání. Ale mamka řekla: ,,No, tak běž a zkus to." Možná to bylo tím, že jsem byla víc než překvapená z její reakce, možná tím, že jsem nechtěla čekat, až si to rozmyslí, a tak jsem okamžitě začala hledat bydlení v Praze. Netrvalo to dlouho (konkrétně asi 3 dny) sbalila jsem si pár věcí, psa a asi všechno, co se vešlo do auta a vyrážela jsem směr D1.

Po zaplacení nájmu mi zůstaly 400,- 

Měla jsem našetřené peníze z brigád, za které jsem zaplatila kauci a první nájem v suteréním bytě téměř bez oken a zůstaly mi asi 400,-. To byly moje poslední peníze. Když jsem to řekla realitnímu makléři, nejspíš mi ani nevěřil. Asi vás to překvapí, ale já se vůbec nebála. Věděla jsem, že za měsíc budu zase muset zaplatit nájem a pořád jsem neměla práci. Jen pro upřesnění, ani žádné finanční zázemí v podobě dobře zabezpečené rodiny. Věděla jsem, že kdyby bylo nejhůř, pošle mi mamka maximálně pár stovek na jídlo.

Když se na to dívám zpětne, nechápu, kde jsem vzala tu odvahu... Neměla jsem nic a udělala jsem tak zásadní krok... Teda vlastně, něco jsem přece jen měla a nebylo to málo... Měla jsem neuvěřitelnou motivaci ,,to dát". Věděla jsem, že kdybych selhala a vracela se zpět na Moravu, všichni by mi říkali: "Vidíš to, já jsem ti to říkal..." ,,Věděl jsem, že to nedáš...", a to jsem nemohla dopustit. Potvrzovalo by to totiž to, že hlavně nikdy nemáte vybočovat z davu a raději dělat, co vám říkají ostatní.

Vánoce bez elektřiny

Nebudu vám tady říkat, že to byly jednoduché začátky. Práci jsem si sice co nevidět našla - byla jsem ochotná dělat cokoliv. Jezdila jsem přes 20 km za Prahu a pracovala jsem v třísměnném provozu za pásem v továrně na výrobu léků. Výplata mi vystačila sotva na nájem, takže jsem ještě doučovala sousedovi děti. K tomu všemu jsem dojížděla na přednášky toho slavného jazykového kurzu, který mě vlastně dostal do Prahy.

Člověk vydrží hodně, ale ne dlouhodobě. Sáhla jsem si ještě mnohokrát na dno. Jednou jsem dokonce skončila na urgentním příjmu Motolské nemocnice se selháním organismu. Doktor mi zakázal noční, takže jsem musela hledat novou práci. Neměla jsem žádnou finanční rezervu, protože nebylo z čeho ji tvořit. Na to jsem hodně doplatila právě při změně práce. Bohužel to vyšlo zrovna na prosinec, takže byla většina míst s nástupem až od ledna. Ten měsíc jsem neměla na zaplacení elektřiny, takže vánoce byly po tmě.

Novoroční předsevzetí to jistilo

Doufala jsem, že s novým rokem přijdou i nové příležitosti a bude líp. Hned po svátcích jsem nastoupila do call centra na aktivní prodej sim karet. Vydržela jsem tam rok a půl, hodně mi to dalo, ale pohádka to nebyla. Po roce a půl mě povýšili na retenční oddělení, které jsem zanedlouho vedla. Pak jsem dostala na starost ještě několik dalších projektů a postupně jsem začala pronikat do tajů HR světa. A konečně se začalo svítat na lepší časy. Trvalo mi asi dva roky, než jsem se někam vypracovala a stabilizovala se.

Profesia days 2017

Přes překážky ke hvězdám a od hvězd zpátky k překážkám

S lepší prací přišlo konečně i lepší bydlení. Potom skvělá nabídka pracovat jako Senior HR Business Partner v jednom strart upu. Kariéra šla nahoru tak rychle, že jsem neměla čas na nic jiného. Pořád jsem jen pracovala. Po pár letech tohoto shonu jsem se rozhodla, že si odpočinu v korporátu. To byl další krok vedle. Po roce a půl tam a po dvou povýšeních se začal projevovat syndrom vyhoření a já začala svou práci nesnášet. Ne, že by to bylo poprvé, ale tentokrát to bylo jiné... Já tu práci doslova nesnášela, jezdila jsem zničená a otrávená domů a co bylo ještě horší, že jsem v podobném stavu jela i ráno do práce.

V Rusku je zima

Rozhodla jsem se dát výpověď, ale vůbec jsem nevěděla, co budu dělat dál. Zkušenosti už jsem měla, vyzkoušela jsem si práci jak v menších firmách, tak v korporátech. Přestup ke konkurenci by pro mě neznamenal posun... Tak jsem si řekla, že si dám zase chvilku pauzu. V únoru jsme odletěli na dovolenou do Ruska. Jo, fakt v únoru. Chtěla jsem zjistit, jaká je tam zima. 🙂 Měla jsem čas hodně přemýšlet. Pořád jsem myslela na všechny kolegy z korporátu, kteří byli v práci možná ještě víc nešťatstní než já, ale přesto tam zůstali. Často to bylo proto, že práci měnili naposledy před více než 7 lety a báli se, že nebudou pro pracovní trh dost atraktivní. Nevěděli, jak se v dnešní době hledá práce, jen to slýchali od známých a to je děsilo. Okolí je často utvrzovalo v tom, že je to všude stejné a ať se drží jistoty. Zjistila jsem, že lidé mají problém změnit práci, protože neví jak. Myslí si, že základem je rozposílat stovky životopisů a čekat.

Až jednou...

No a teď zpátky ke mně, vždycky jsem byla kariéristka a přemýšlela jsem, že bych jednou chtěla sama podnikat. Pořád jsem si ale říkala, že ještě není ten správný čas. Nejsem dost stará, nemám dost zkušeností, nikdo mě nebude brát vážně... Pak jsem potkala kamaráda - podnikatele a ten se zeptal, proč nechci začít v něčem podnikat. Sám nejspíš viděl, že korporát není nic pro mě. Já mu vysvětlila své důvody v domnění, že mi je potvrdí. On mi ale říká: ,,Nikdy nebude ten správný čas, nikdy nebudeš mít pocit, že už toho víš dost a vždycky o sobě budeš v něčem pochybovat..." Dlouho jsem o tom přemýšlela.

První návrh loga

,,No a proč to neděláš?"

Po návratu z dovolené vyprávím svému partnerovi, jak je to strašný... že lidé zůstavají v práci, která je ničí a bere jim veškerou energii. A že by bylo fajn, kdyby byl někdo, kdo by jim pomohl... Někdo, kdo by lidem ukázal, jak se v dnešní době hledá práce, jak se píše životopis... Někdo, kdo by je vyslechl, podpořil, připravil je na pohovor... Vysvětlil jim, co personalisté chtějí, co hledají, jak funguje jejich práce... A přítel mi na to říká: ,,No a proč to neděláš?". Druhý den jsem začala procházet internet, abych zjistila, zda to opravdu někdo nedělá a většinou jsem našla spíš kouče, kteří fungují na bázi dlouhodobější spolupráce a často to stojí desetitisíce. Pak jsem našla několik stránek, kde uváděli služby kariérního poradenství, ale z webu nebylo možné zjistit, jak to vlastně funguje a kolik to stojí.

Nápad byl tedy na světě, vytvořit kariérní portál, kde všichni najdou aktuální a potřebné informace ke změně zaměstnání. A budou moct využít služeb kariérního konzultanta, který je vyslechne, poradí, pomůže zlomit strachy a vyzvihnout silné stránky. Pomůže i s praktickou přípravou a hlavně bude dostupný běžným lidem.

rozhovor pro deník PRÁVO

Obtížná změna je vždy jednodušší, když máte správnou motivaci. Když víte, kam chcete dojít a když máte na této cestě správného parťáka. Já budu moc ráda vaším parťákem a pomůžu vám najít práci, která vám změní život.

PS: Pamatujte, že to, co uděláte dnes může zlepšit všechny vaše zítřky. ♥

 

Telefon

792 483 931

Email

info@mampohovor.cz