V čem lidé lžou při psaní životopisu – rozhovor s naší zakladatelkou pro LMC

Když vám na stole přistane dvanáctistránkový životopis s přílohou svázanou v kroužkové vazbě, pravděpodobně se vám vybaví scéna z Cimrmanovy hry Vyšetřování ztráty třídní knihy. „Pane kolego,“ říkáte si, „že vy to trošičku přeháníte?“ Na to, jak moc v CVčkách přeháníme a proč, jsme se ptali Petry Matušincové, která se ve své firmě Mám pohovor na životopisy specializuje.

Říká se, že každý si CVčko aspoň trochu přibarví. Je to pravda?

Úplně každý asi ne. Taky si nemyslím, že by všechny nepřesnosti v životopisech byly záměrné lži. Hodně z nich vzniká proto, že si lidé s životopisem zkrátka nevědí rady. Stáhnou si odněkud šablonu a snaží se do předvyplněného formátu dopisovat v odrážkách něco o sobě. Často to dopadá tak, že absolutně není poznat, kdo ten člověk je, co dělal za práci, ani to, jakou hledá.

Přesto se asi najdou lidé, kteří si životopisy přikrášlují.

To ano.

Kdo mlží nejčastěji?

Většinou jsou to manažeři, konkrétně muži, a nejčastěji obchoďáci. Dále se lidé často snaží skrýt mezery v životopise. To se týká všech, nejen manažerů. Nikdo nechce vysvětlovat, že na daném místě nevydržel ani dva měsíce a pak byl půl roku bez práce. To lidé často skryjí tak, že uvedou pouze rok nástupu a nenapíšou, ve kterém měsíci nastoupili, a kdy skončili. 

Je zajímavé, že lidé, kteří hledají práci mimo management, mívají opačný problém. Zaměřují se na oblasti, ve kterých mají nedostatky. Často za námi přichází klienti, že potřebují poradit. Hledají si práci, ale bojí se, že žádnou neseženou, protože nemají řidičák, neumí anglicky a nevědí, jak to do životopisu napsat.

Co jim radíte?

Pokud si nehledají konkrétně práci řidiče mezinárodního autobusu, radím jim, aby to tam prostě nepsali a raději ať se soustředili na věci, které umí.

V čem si tedy manažeři životopis obyčejně přikrášlují?

Je to různé. Hodně často se snaží zastřít, na jaké úrovni pracovali. Popíšou svou práci do nejmenších detailů, ale nedozvíte se, jestli reportovali přímo představenstvu, nebo nad nimi ve firmě bylo dalších deset šéfů. Dost často taky mlží v dovednostech, které nemají úplně přesnou definici, typicky v těch jazykových a počítačových.

Umožňuje to opět ten trochu nešťastný formát strukturovaného životopisu, kde se ve stručných odrážkách leccos schová. Pak vidíte životopis, v němž kandidát uvádí pokročilou znalost MS Word, přičemž samotné formátování dokumentu jasně dokazuje, že ta znalost opravdu pokročilá není.

Doufají, že se na to nepřijde?

Spíš věří, že když se díky CVčku dostanou na pohovor, nesrovnalosti dokážou tváří v tvář personalistovi obhájit. Vysvětlit, že to mysleli jinak. Nedávno se mi dostal do ruky životopis jedné dámy, která v jazykových dovednostech napsala „Angličtina: B1“. Když jsem se jí na to zeptala, přiznala se, že anglicky v podstatě neumí, ale chtěla naznačit, že se to v případě potřeby doučí.

Hrozí za přikrášlování životopisů nějaký reálný postih? Sice nejde o úřední dokument, ale přece jen ho někam posíláme svým jménem a zaručujeme se, že v něm uvádíme pravdu.

Nevím, jestli je to právně postižitelné. Znám ale případ, kdy se kvůli přikrášlenému životopisu člověk dostal na místo, pro které absolutně neměl kvalifikaci. V takovém případě může zaměstnavateli způsobit reálnou škodu, za kterou je ze zákona odpovědný.

Kde se stala chyba? Neměl by HR manažer vymýšlení odhalit?

Měl, ale není to výhradně jeho chyba. Vinu samozřejmě nese člověk, který vědomě lhal. K nedorozumění může dojít, když například místo obsazuje personální agentura. Ptala jsem se jedné pracovnice z personální agentury, jestli jsou nějak vyprofilovaní podle oborů. Odpověděla, že ne a dělá všechno. Když má za úkol najít uklízečku, hledá uklízečku. Stejně tak hledá manažery, řidiče, lékaře, kohokoli.

Je otázka, jestli takový člověk má vůbec možnost nepravdivé CV zachytit. Personalista pak předpokládá, že si kandidáta ještě prověří i manažer, ten zase spoléhá na to, že se pracovní náplň řešila s kandidátem již v prvním kole. A problém je na světě.

Říkáte, že personalista stráví nad životopisem průměrně pět vteřin. Není to jádro celého problému? Nemá kandidát tendenci své CV přibarvovat, aby během těch pár vteřin zaujal a neskončil v zamítnuté hromádce?

Je to minimálně jeden z důvodů. Lidem, kteří přijdou o práci a nemohou ji delší dobu sehnat, opravdu klesá sebevědomí a projevuje se to i na tom, jak se popisují v životopisech.

Hodně často to mimochodem dělají lidé přímo z oboru HR. Jejich práce spočívala v tom, že se probírali životopisy. Mají v hlavě představu, jak má takový životopis vypadat, a najednou se ten jejich nepotkává s úspěchem. Začnou ho tedy upravovat, doplňovat a rozšiřovat. Kupodivu to mívá opačný efekt. Buď se jejich životopis stává nečitelným, nebo se pro personalistu začnou jevit jako překvalifikovaní. Životopis také může budit dojem, že dotyčný je až příliš zajetý ve své pozici.

Dnes ale firmy nehledají lidi primárně podle délky praxe. Technologie a pracovní postupy se tak rychle vyvíjí, že pro firmu je atraktivnější člověk, který se rychle učí, sám se zajímá o obor a orientuje se v něm. Člověk s třicetiletou praxí naopak může být zvyklý na svou rutinu a nebude mít chuť vstřebávat nové věci a zvykat si na nové lidi.

Jak tedy napsat životopis, který personalistu zaujme?

Našim klientům radíme, ať klidně omezí výčet zkušeností a pozic a raději napíšou dva odstavce sami o sobě. Kdo jsou, co je baví a čím se zabývají. Jaký má konkrétně jejich práce přínos. Proč si myslí, že by své zkušenosti zužitkovali v práci, o kterou se uchází. Proč se vlastně o ni uchází.

Vím, že je těžké sám sebe popsat, vystihnout, co nás baví, motivuje a co chceme dělat. Je to ale základ, který v životopise musí zaznít ještě předtím, než začnete vypočítávat seznam certifikátů ze školení. To je mimochodem také sekce, kterou lidé doplňují do šablon a vůbec nepřemýšlí o tom, jestli školení, které popisují, nějak souvisí s prací, o kterou se uchází a jestli si z něj ještě vůbec něco pamatují.

Má mít životopis nějakou vizuální úpravu? Přece jen se personalista orientuje hlavně očima.

To je pravda. Když si na stůl rozložím deset životopisů, ten váš bych si měla vybrat jako první. Ne ale proto, že na něm budou kytičky nebo fotky v plavkách, což jsem také nejednou viděla.

Vážně?

Nejen to. Zažila jsem i životopis zdravotní sestry, která v něm měla několik fotografií, obrázek injekční stříkačky a sdělení, že věří v lásku na první pohled.

Moc kreativity tedy škodí.

Ne nutně. Životopis by měl vypadat, jako by ho napsal ideální kandidát na danou pozici. Může se stát, že jste na přání rodičů vystudovali ekonomku, nastoupili jako účetní, ale vlastně toužíte jít dělat do kreativy. Tak to tak pojďme pojmout. Klidně dejte do životopisu odkaz na svůj Instagram, na blog, který píšete, nebo časopis, kam přispíváte.

Pochlubte se s tím, co děláte ve volném čase a co je pro vaši vysněnou práci relevantní. Základem zkrátka je, že ze životopisu by mělo i desetileté dítě poznat, co jste za člověka. Když dostanu do ruky CV plné anglikanismů a nesrozumitelných zkratek, řeknu si „OK, proč mi radši nenapíšete, kdo jste a co chcete dělat“.

Zatím mi tedy ze zásad správného životopisu vychází, že v něm má být kandidát upřímný a vědět, jakou práci chce dělat.

Ano. Každý má o práci jiné představy. Někomu vyhovuje sedavá administrativa od devíti do pěti. Jiný se zase vidí ve startupu někde ve sdíleném prostoru, kde bude pracovat nonstop, protože ho to baví. Přitom může jít o lidi se stejnými pracovními zkušenostmi a vzděláním.

A pokud svůj životopis omezí na strukturovaný výčet předchozí praxe, tak budou obě dvě CVčka vypadat hodně podobně. Což nedává smysl, protože ti uchazeči hledají diametrálně odlišná zaměstnání. Právě proto je důležité, aby se kandidáti ve svých životopisech nezaměřovali pouze na pracovní zkušenosti, ale také na své vlastnosti a softové dovednosti.

Celou dobu se bavíme o chybách, které dělají – záměrně či nevědomky – kandidáti. Není chyba také na straně firem?

Rozhodně. Problém ale není jen v neurčitých inzerátech „Hledáme pracovníka na administrativní činnost, nabízíme motivující ohodnocení“.

Často se dnes setkávám s opačným extrémem, kdy si firmy přikrášlují inzeráty stejně, jako si kandidáti přikrášlují životopisy. Vytváří je pravděpodobně celý marketingový tým a výsledkem je multimediální dílo o nejlepší firmě na světě, ve kterém ale chybí podstatné sdělení – o čem vlastně ta nabízená pozice je, jak v praxi vypadá a jaké lidi na ni firma hledá.

Nedávno jsem třeba viděla náborové video policie, které vypadalo jako epizoda Kobry 11. Od známé přitom vím, že práce policisty je z velké části o pečlivé a časově náročné administrativě. Ve videu jsem se o ničem takovém nedozvěděla.

Pokud budou firmy takto neurčité v popisu pozic, nemohou se divit, že jim kandidáti budou posílat neurčité životopisy. Anebo že jim přijde kandidát na pohovor a po pár minutách odejde, protože zjistí, že se uchází o úplně jinou práci…

Zdroj: Magazín LMC