Každá změna v pracovním životě může být výzvou, zejména pokud jde o ukončení pracovního poměru. Jedním z klíčových aspektů tohoto procesu je otázka odstupného. Kdy a za jakých podmínek má zaměstnanec nárok na odstupné? To všechno a mnohem více se dočtete v našem článku.
Zákoník práce jasně stanovuje, že zaměstnanec má nárok na odstupné v případě nezaviněného ukončení pracovního poměru. Co to znamená pro zaměstnance? Pokud k ukončení pracovního poměru dojde z důvodu na straně zaměstnavatele, vzniká nárok na odstupné. Tento nárok může vzniknout při následujících situacích:
Nárok vzniká i v případě, kdy pracovní poměr končí dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Naopak zaměstnanec nemá nárok na odstupné, pokud sám podal výpověď. Stejně tak, pokud měl zaměstnanec smlouvu na dobu určitou nebo byl zaměstnán na dohodu (DDP a DPČ).
Výše odstupného závisí na délce trvání pracovního poměru:
V případě ukončení pracovního poměru z důvodu nemoci nebo pracovního úrazu vzniká nárok ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
Marek je prodavač s pětiletou praxí, který pracuje ve velkém nákupní řetězci. Firmu však zachvátila restrukturalizace a Markovi bylo oznámeno, že jeho pozice bude zrušena kvůli optimalizaci nákladů. Firma mu vstřícně nabídla výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou.
Nerozhodný, co dělat, se Mark rozhodl vyhledat právní rady. Konzultoval situaci s pracovním právníkem, který mu pomohl porozumět jeho právům. Ukázalo se, že Marek má nárok na odstupné.
Průměrný měsíční výdělek se vypočítává z hrubé mzdy zaměstnance a odstupné se stanovuje na základě průměru za poslední tři měsíce v zaměstnání, včetně přesčasové práce. Pro orientační výpočet odstupného využijte internetové kalkulačky.
Odstupné podléhá dani z příjmů fyzických osob ve výši 15 % nebo 23 %, pokud je příjem nadprůměrně vysoký. V případě, že se jedná o zákonné odstupné zaměstnavatel ani zaměstnanec neodvádějí sociální ani zdravotní pojištění. V případě, že zaměstnavatel vyplácí odstupné z jiného než zákonného důvodu, musí odvést i pojistné odvody.
Zaměstnavatel má povinnost jej vyplatit v nejbližším výplatním termínu poté, co se písemně dohodne s zaměstnancem na výplatě odstupného. Tato dohoda by měla být dosažena v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Zaměstnanci, kteří mají nárok na odstupné, nemohou čerpat podporu v nezaměstnanosti po dobu, kterou pokrývá. Teprve po uplynutí této doby mohou začít čerpat podporu v nezaměstnanosti.
Zaměstnanec má tedy nárok na odstupné v situacích, kdy pracovní poměr končí z důvodů na straně zaměstnavatele. Výše odstupného je pevně stanovena zákonem a odvíjí se od délky trvání pracovního poměru a průměrného měsíčního výdělku.
Pokud máte jakékoli otázky ohledně odstupného, neváhejte se obrátit na odborníka na pracovní právo. Zajistěte si svá práva a buďte připraveni na každou změnu v pracovním životě. Byť to tak teď možná nevypadá, určitě časem uvidíte, že to byla změna k lepšímu. Abyste na hledání nového zaměstnání nebyli sami, uložte si náš web do oblíbených a čerpejte naše rady a tipy, které vám pomohou složitým procesem změny zaměstnání snadno projít. 🙂