V kuchyňkových chodbách většiny firem je jedním z často diskutovaných témat fakt, že lidé pracující na stejných pozicích nejsou stejně ohodnoceni. Toto téma neustále rezonuje mezi zaměstnanci i odborníky a mnoho faktorů přispívá k této zjevné nespravedlnosti. Kvalifikace a schopnosti hrají svou roli, ale existuje ještě jeden aspekt, který je často opomíjen…
Než se do této obsáhlé problematiky vrhneme, pojďme si na začátek připomenout pár klíčových dat. Průměrná mzda v ČR je 43 193 Kč v druhém čtvrtletí letošního roku.
Po koronavirové krizi začal soukromému sektoru tvrdě šlapat za krk státní sektor, ve kterém v loňském roce průměrná mzda překročila průměrnou mzdu v soukromém sektoru. Podle statistiky ISPV dosáhl průměrný plat v roce 2022 výše 45 259 korun, což představuje meziroční nárůst o 1,1 procenta. Nicméně průměrná mzda v soukromém sektoru se ustálila na úrovni 43 003 korun.
Nejlépe placeným oborem i nadále zůstává IT segment, ve kterém průměrná mzda v loňském roce dosahovala 73 053 korun. Mezi nejlépe placené pozice v IT sektoru patří například IT manager, Architekt informačních systémů, Data Scientist, Cloud Solutions Architect, Cybersecurity Specialist, Software Developer nebo systémový administrátor.
Ženy v ČR aktuálně vydělávají průměrně o 16,4 % méně než muži na stejných pozicích. Dlouhodobě se ČR v otázce rovnosti platů umisťuje na nejspodnějších příčkách žebříčku zemí EU.
Jeden z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje rozdíly ve mzdách mezi jednotlivými zaměstnanci na stejných pozicích, jsou vyjednávací schopnosti. Někteří jedinci mají přirozený dar pro vyjednávání a dokážou se bez váhání prosadit a požádat o odpovídající odměnu za svou práci. Skromnější lidé mají naopak často s vyjednávám problém a bojí se vyjádřit hodnotu své práce. Právě to je staví do nevýhodného postavení při jednáních o mzdových podmínkách.
Je tedy důležité si uvědomit, že výše mzdy není pouze o objektivním měření výkonnosti a kvalifikace, ale také o subjektivním faktoru vyjednávání.
Zaměstnanci, kteří jsou schopni sebevědomě a odhodlaně požádat o vyšší mzdu, mají větší šanci ji získat, než ti, kteří se obávají postavit se za svou práci zaslouženou cenu. V důsledku toho se mohou výrazně lišit i odměny mezi kolegy pracujícími na podobných pozicích.
Toto se často ukazuje jako jedna z hlavních příčin mezigenerační nerovnosti v odměňování. Například v minulosti, kdy se silnější postavení na trhu práce vyžadovalo odvážné jednání a vyjednávání, měli muži často větší šanci na vyšší mzdy. Zatímco ženy, i když byly stejně kvalifikované, nedostávaly to, co si zasloužily, protože trpěly nedostatečnou sebejistotou ve vyjednávání.
Ano, v dnešní době se rovnost ve vyplácení mezi muži a ženami postupně zlepšuje. Společnosti si stále více uvědomují důležitost poskytování spravedlivého zacházení a rovných platových příležitostí pro všechny. I tak zde ale stále existují zádrhely, které ještě musíme překonat.
Co si odnést z dnešního článku? Že není nic špatného na tom, požádat o férovou odměnu za tvrdou práci a kvalifikaci. Firmy by se měly snažit poskytnout svým zaměstnancům odpovídající vzdělávání a podporu nejen v praktických, ale také v měkkých dovednostech, jako je například vyjednávání nebo sebedůvěra. Zároveň už je v dnešní době zájmem každé moderně řízené firmy, mít nastavený transparentní a spravedlivý odměňovací systém. To by mohlo vést k menším rozdílům v platových pásmech a vytvoření prostředí, kde se každý zaměstnanec cítí oceněn a spravedlivě placen za svou práci.