Tomáš Křesťan: Zásilkovna je pro lidi love brand

Tomáš Křesťan – moderní verze renesančního muže. Vystudovaný zdravotník, který po studiu sklouzl do medicínského obchodu a od něj to byl již jen krůček k HR. Osobně jsem měla to potěšení s ním po jistý čas sdílet společný prostor v kanceláři. Členem týmu Zásilkovny je 2,5 roku. Z toho více než rok na pozici HR ředitele Packeta Group, do které kromě Zásilkovny patří dalších 13 firem působících téměř po celém světě. 

Charakteristické rysy Tomáše? Velmi kreativní košile, retro vlna vlasů nad čelem a více či méně upravený plnovous, dle toho, jakou má náladu. Hlavní Tomášovou vlastností je, že má až nadpřirozenou dovednost v každém vyvolat pocit zvlášť přátelského partnerského popovídání. A to i v situaci, kdy proti sobě sedíte na opačné straně stolu při pohovoru.

– Proč jsi šel pracovat do Zásilkovny? 

Měl jsem podobnou motivaci jako většina našich kandidátů. Zásilkovna je love brand, lidé sem chtějí a mají to tu rádi. Líbila se mi vidina, že se zde budu potkávat se zakladatelkou a majitelkou Simonou Kijonkovou. Jsme svým způsobem rodinná firma. Jsme neformální, tykáme si, nikdo tady nepoužívá tituly, nemáme dress code. 

– Kde všude lze nalézt pozice, které obsazujete? 

Samozřejmě v první řadě na našich kariérních stránkách. Pozice typu back office inzerujeme na jobs.cz. Nižší pozice lze najít na prace.cz. Co se týká IT pozic, zde se nám osvědčil portál startupjobs.cz . Když už mluvíme o IT pozicích, tak je třeba zmínit, že ty obsazujeme i pomocí vlastního oslovení. 

– Jaké osobnostní rysy jsou pro vás u kandidáta důležité? 

Při náboru zde razíme to, na co jsem apeloval vždy – nabírejme lidi, se kterými chceš jít na druhé kafe. Důležité je osobnostní nastavení, aby nám nový kolega zapadl do týmu. To je aspekt, který se těžko vysvětluje při zamítnutí. Lidé se často cítí dotčeni zamítavým stanoviskem. Ale já to dělám, protože vím, že za měsíc bychom se loučili, jelikož by jim to u nás nesedlo. 

– Jaký bývá převis mezi poptávkou ze strany kandidátů a nabídkou otevřených pozic? 

Je to individuální a je to hardcore. V roce 2019 jsme obsadili v České republice 230 pozic. V roce 2020 to bylo 465 pozic. Letos máme v plánu uvítat 750 nových kolegů. Pro představu – měli jsme pozici, na kterou se nám hlásilo 536 kandidátů. Na Slovensku nám na jednu pozici reagovalo přes 1000 lidí! Dostali jsme se do stadia, kdy již u některých pozic při 120 – 130 reakcích stahujeme inzerci. Bohužel nemáme kapacity na to si potenciálně zajímavé profily ukládat. Ten zájem je obrovský.

– S čím si u vás nemusí kandidáti dělat hlavu? Co je u vás jinak? 

Jednoznačně je to dress code. Lidi dost často zaskočíme, když přijdeme na pohovor v normálním oblečení, zatímco oni očekávají sako, kravatu a tak. Když k nám jde někdo na pohovor, měl by se obléknout přirozeně tak, jak pak bude chodit do práce. 

U nás přijdeš na recepci a hraje tady muzika. Kolegyně má dle mého docela dobrý hudební vkus. Takže nám tady hrají Rolling Stones, AC/DC, Black Sabbath…. Po chodbách nám tady pobíhají psi a občas i nějaké děti. Pokud se mnou chce jít dcera do práce, tak ji rád na chvilku vezmu.

– Co bys doporučil, a naopak nedoporučil zájemcům o práci v Zásilkovně? 

Vítám jasný životopis, kde je uvedeno, co člověk dělal, kde to dělal a má tam aktuální fotku. To je pro mě na první pohled pozitivum. Nekoukám se tolik na design. Tedy s výjimkou pozic, u nichž je kreativita potřebná. Platí to např. o marketingu a HR. U těchto pozic musí být životopisy vymazlené. 

Motivační dopisy u běžných pozic úplně nevyžaduji. Ale určitě nejsou na škodu. Kde je naopak vítám, jsou nábory na manažerské a strategické pozice. Totéž platí v situaci, kdy kandidáti radikálně mění svou profesní cestu. 

Za sebe vřele doporučuji, aby zájemci reagovali na inzerát. Zůstanou v procesu a nestane se, že bychom na ně zapomněli. 

Osobně mi nevadí, když mi někdo napíše napřímo. Reagovat na takové emaily je má práce a je to v pořádku. Co ale nemám rád a považuji to za neprofesionální, je to, když lidé reagují přímo Simoně Kijonkové. Jen proto, že si s ní někde potřásli rukou. Nebo proto, že ji viděli někde vystupovat.  

– Jak se u vás projevila doba covidová? 

Jako jiní i my jsme hodně digitalizovali a upravili formu práce. Na dva měsíce jsme zastavili nábor. Teď už víme, že to byla chyba, obrovská chyba. Minimálně v oblasti IT jsme to neměli dělat vůbec. Zastavil se nám totiž rozvoj několika oddělení a několik měsíců jsme to museli dohánět. Ale chybami se člověk učí, takže pro příště již víme, že to dělat nemáme. 

– Jaká je u vás fluktuace zaměstnanců? 

U nás fluktuace není žádný problém. Letos v květnu bude náš historicky první zaměstnanec slavit desetileté výročí. Jsou u nás lidé, kteří začínali jako řidiči brigádně při studiu a nyní tady vedou projekty. Což je případ i kolegy, který má nyní pod palcem vše kolem Z-BOXŮ. 

– Je nějaká slabina, o níž víte, že zaměstnancům nesedí?

Lidem u nás někdy schází procesy. Zejména těm, co k nám přišli z korporátu a byli zvyklí na procesní řízení. Na to, že mají přesně daná pravidla a mantinely. Jsou nejistí z toho, že nemají na 100 % řečeno, na koho se mohou obrátit. 

– Co vy a věková kategorie 50+ a rodiče po rodičovské?

Celofiremně máme věkový průměr asi 32 let. Na centrále je tento průměr okolo 38 let. Já osobně mám tým složený z lidí ve věkovém spektru 25 – 50 let. Věkovou rozmanitost vnímáme jako významnou. Je totiž pravdou, že různé věkové kategorie se ovlivňují navzájem a posouvají se tak kupředu. Má to tedy roli pro celý tým. 

Samozřejmě u nás máme lidi ve věkové kategorii 40+ a 50+. Klíčovou otázkou však je, jakým způsobem používají a využívají technologie. Jaké mají myšlenkové nastavení. Jsme stále víceméně start up, věci se u nás mění rychle a je třeba se neustále přizpůsobovat. 

Zkrácené úvazky u nás také nejsou žádnou komplikací. 

– Podělíš se o nějakou perličku z pohovorů v Zásilkovně? 

Občas se lidí na pohovoru ptám, zda raději pečou nebo vaří. Záleží na tom, co řeknou jako první. A vlastně obojí je špatně. Kdo je ochoten a schopen jet podle přesného návodu a řádu, tak většinou řekne, že rád peče. Při pečení totiž musíš dodržovat postup. Ti kreativnější většinou říkají, že vaří. U vaření může kdokoliv dělat cokoliv. 

Například nedávno jsem při náboru k nám do personálního oddělení neřekl kandidátům dopředu, že se setkají s týmem. Jednoduše jsem se zvedl s tím, že si jdu uvařit kafe a místo mě přijde můj tým. Dostali 15 minut k jakýmkoliv otázkám, které je napadly.

Tomáši, moc ti děkujeme za rozhovor.