Přivýdělek k práci ve státní správě

Už to bude půl roku, co píšu články pro tento blog. V tom dnešním se s vámi podělím o to, jak jsem se k této práci dostala.

Od svých 25 let pracuji ve státní správě. Práce mě baví, mám ji ráda, ale chyběla mi možnost učit se něco nového a více se kreativně realizovat. Proto jsem se čas od času poohlížela po nějaké další spolupráci, kterou bych mohla zkombinovat se svým stávajícím zaměstnáním. Jak náročné bylo takovou pracovní příležitost najít, práci získat a naučit se fungovat ve startupovém prostředí, které se od státní správy liší asi úplně ve všem, vám popíšu v dnešním článku.

Inzerát mě zaujal, protože hledali někoho, kdo by psal články na web. Od malička píšu ráda, tak jsem se rozhodla tuhle příležitost zkusit. Říkala jsem si, co ale můžu firmě nabídnout já? Nepřemýšlela jsem o tom dlouho, volba byla jasná – chtěla bych psát o státní správě. Mám ji ráda a občas mám pocit, že o práci ve státní správě se nepíše zrovna dobře. Vše jsem sepsala do motivačního dopisu a pustila to z hlavy. Pár dní na to jsem se dozvěděla, že jsem postoupila z 208 uchazečů do užšího kola. 

Součástí postupu do dalšího kola bylo splnění dvou úkolů. V prvním jsem měla popsat, co bych zlepšila na stávajícím blogu a druhý úkol byl, napsat krátký článek na téma: Na jakých portálech hledat brigády a práci na částečný úvazek. S úkolem jsem se poprala a na začátku listopadu jsem dostala pozvánku na pohovor – online pohovor.

Jak ne/zvládnout online pohovor

Myslela jsem, že mě klepne. Naštěstí mi se vším pomohla dcera, která prohlásila, že Skype musím zvládnout i já a že mi ho nainstaluje. Popravdě, já si z našeho prvního pohovoru pamatuji jen to, jak jsem hodinu seděla na křesle v jedné pozici, protože jsem v ruce držela mobil a se ztuhlým úsměvem hleděla do kamery a jen si opakovala: buď přirozená, buď přirozená, hlavně buď přirozená. Do přirozeného výrazu a mluvení to mělo hodně daleko. Přesto se mi podařilo pohovor zvládnout a Petru neodradit.

Teprve potom jsem si uvědomila, že jsem seděla pod špatným světlem. Pohovor začínal odpoledne, začalo se šeřit a já si nemohla rozsvítit. Neměla jsem po ruce ani nabíječku. Hovor byl skoro hodinový a baterka jela na doraz. Kdybych si potřebovala udělat poznámku, nebylo kde a čím.

Při zpětném ohlédnutí bylo všechno špatně. Dneska už vím, že správné světlo, nabíječka a blok s propiskou po ruce jsou prostě holý základ. Přesto po zavěšení telefonu, když se mi vrátil krevní oběh do ruky a tlak mi klesl k normálu, jsem na sebe byla pyšná. Zvládla jsem to!

Má očekávání versus realita

Pracovat pro společnost Mám pohovor s.r.o. je pro mě od prvních okamžiků o překonávání sama sebe. Byla jsem vystavena novým úkolům, názorům, úhlům pohledu, a to vše mě nutilo opustit svou komfortní zónu. Já jsem věděla, že chci psát, že chci psát hodně dobře. Chci psát pro lidi. Chci, aby mé články lidé rádi četli, a abych jim prostřednictvím svých článků pomohla poznat také jiný svět. 

Zařekla jsem se, že do všeho půjdu po hlavě, že odhodím všechny strachy, nejistoty a pohodlí a prostě do toho půjdu naplno. Zakázala jsem si bát se a být pohodlná.

První článek jsem napsala hned. Věděla jsem, o čem píšu, co chci sdělit a napsat článek přece není žádná věda. A pak přišlo rychlé vystřízlivění. Petra má neskutečný dar… tím je umění zpětné vazby. Přišel mi dlouhý email s krásně popsaným vysvětlením, co vše je špatně a co se musí předělat. Procítila jsem všechny možné fáze, až pak konečně přišlo uvědomění, že celá zpětná vazba je naprosto skvěle popsaný návod. Nechápala jsem, proč jsem to před tím neviděla? Když se to tady upraví, zkrátí a upřesní, tak to najednou dává lepší smysl. Přiznám se, že čím víc píšu a čím víc se učím, tím mám menší a menší odvahu, přečíst si svůj první článek. Asi bych trvala na jeho smazání, a to by mi Petra nedovolila. 

Kontrola životopisu

Co všechno obnáší práce na dálku

Troufám si tedy říct, že v práci, do které každý den nedocházíte a kolegy a nadřízené jste ještě osobně nepoznali, je vzájemná komunikace to nejdůležitější. Člověk musí víc přemýšlet i při psaní mailu, protože neví, zda to druhá strana pochopí stejně. Takhle jsme si s Petrou několikrát maily vyjasňovaly, že já její zpětné vazby opravdu vnímám velmi pozitivně a jsem za ně moc ráda, i když po prvním nárazu se hroutím a mám chuť se vším seknout.

Bylo pro mě na začátku taky náročné najít způsob, jakým s Petrou komunikovat. Je to přece jen moje nadřízená a já jsem ten typ člověka, co na srdci to na jazyku a ideálně ještě před zapojením mysli. Často vtipkuju, obzvlášť když jsem ve stresu.

Když ale dáte vtip do mailu nebo WhatsAppu a s dotyčným se ještě příliš neznáte, vsaďte se, že ten vtip vyzní přesně tak, jak vyznět neměl.

Naštěstí jsem postupně zjistila, že i Petra je jen člověk a že má také velký smysl pro humor. S kolegyní Luckou, která nastoupila společně se mnou, je to od začátku pohoda. Máme podobný smysl pro humor, což nám vzájemnou komunikaci usnadňuje. 

Do doby než jsem začala psát, jsem se úspěšně vyhýbala téměř všem aplikacím. Najednou jsem to musela zvládnout, od videokonferencí až po různé redakční aplikace. Ta poslední je dokonce v angličtině a já se anglicky nikdy neučila. Opět je to pouze o tom, nebát se a nehrát si před kolegy či nadřízeným, že všechno znáte. Já řekla pravdu a setkala jsem se s pomocí. Když jsem se zaučovala, nikdo ode mě nečekal hned zázraky. Teď se s každou nově zvládnutou aplikací cítím vnitřně klidnější a silnější.

Práce mi dodala sebevědomí i volnost

Práce na dálku mi velmi vyhovuje. Možná asi víc, než kdybych musela někam docházet. Píšu po večerech, komunikujeme přes emaily a WhatsApp. Redakční rady máme přes Skype a to zásadně v pátek ve 20 hodin, takže když po 2 – 2,5 hodinách končíme, skáču rovnou do postele. Vzhledem k flexibilitě a dobrému plánování mě tato práce v mém zaměstnání nijak neomezuje. Kolegové i šéf jsou naopak rádi, že dělám, co mě baví a podporují mě v tom.

Práce na dálku mi dává svobodu. Píši a tvořím, kdy se mi chce. Redakční rady můžou být delší, odpadá cesta domů. Jsem doma s dcerou, a přitom se můžu naplno věnovat své práci. Naopak mi chybí sociální kontakt, přece jen by bylo fajn být někdy se všemi pohromadě v kanceláři a vidět ruch společnosti na vlastní oči, popovídat si i s ostatními, vidět Petru naživo při práci, slyšet Lucky smích mým vtipům.

Co říct závěrem? Rok 2020 změnil mnoho zaběhlých věcí. Já jsem člověk, který změny většinou vnímá jako pozitivní, jako možnost posunout se dál. Učím se překonávat strach a čelit výzvám. Takže moje rada zní, odhoďte obavy a jděte za svým přáním či snem naplno a po hlavě, buďte otevření a upřímní, smějte se a berte své chyby jako příležitost být příště lepší, protože kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, ale také nic nevytvoří. A my všichni jsme přece tvůrci svého života, a chceme, aby se nám dařilo. 

Držím vám palce, Kristýna

Jsem úředník tělem i duší, pracuji ve státní sféře už 17 let. Poznala jsem práci na úřadech, na soudu i na ministerstvu. Ve svých článcích vás se státní sférou seznámím a poradím, jak zde získat práci.
Komentáře